Vítejte na stránkách Stafordšírských bulteriérů

Jak to všechno začalo? Asi jako každé malé dítě jsem si přála pejska. Bylo mi jedno, jestli to bude kříženec nebo pes s PP, malého nebo velkého vzrůstu, hlavně že to bude pes. Přibližně v mých čtyřech letech jsme si jako rodina pořídili prvního pejska. Byl to takový malý, baculatý chlupáč, podobný pudlovi, který se pyšnil jménem Denny. Po nějakém čase stráveném s ním, jsem se osypala. Všichni se domnívali, že to je alergická reakce na psa. Já jsem skončila v nemocnici a Denny našel nový domov u známé v Praze. Nakonec se ukázalo, že to alergie nebyla, byla to nějaká infekce. Denny však zůstal nadále v Praze.

Následovaly dlouhé roky, které jsem si přála pejska. Rok co rok jsem ho hledala pod vánočním stromečkem - marně! V okolí mého bydliště vždy byla spousta psů. Toho jsem využila a chodila jsem je venčit. První mnou venčený pes byla rezavá jezevčice Čikyna. Po ní přišla na řadu krásná černá kříženka, asi knírače - Zuzanka. Když mi bylo 12 let, přešla jsem na jinou základní školu, tím jsem ztratila dost kamarádů, a tak přišla řeč na pořízení čtyřnohého kamaráda. Jelikož jsme bydleli ve 2+1, chtěli jsme psa menšího vzrůstu.

Moje maminka měla jako 16 letá rotvajlerku Aidu, líbily se jí mohutní psi. Bylo jasné, že pes bude malý rambo. Začlo pátrání po nám ideálním psovi. Známý kynolog nám dal typ na Stafordšírského bulteriéra. Nikdo jsme nevěděli jak vypadá, tak jsme prohledali web a atlas plemen psů, který máme doma. Shodli jsme se na tom, že je to naprosto ošklivý pes, ale přeci jen nás na něm něco zaujalo. Mamka našla na internetu chovatelskou stanici Snug, která je 10 km od naší chalupy. O prázdninách jsme tam jeli, pouze se kouknout na psy. Staffbullové nás naprosto okouzlili. Měli jsme i štěstí, zrovna byla jedna fenka - Bucina, březí. Domů jsme odjížděli s rezervací na štěně. Po narození štěňátek jsme se do CHS Snug manželů Mazákových rozjeli znovu, tentokrát již vybírat. Chtěli jsme pejska, ti byli dva, černý s drobným žíháním a celožíhaný s bílým ,,obojkem" . Měli jsme jasno, bute to ten žíhaný. Po několika dalších návštěvách nastal den D. Den, ve který jsme si pro tu žíhanou kuličku jménem Pepper Snug jeli. Absolvovali jsme s ním několik výstav, s krásnými posudky a známkami. Teď je z něj krásný, osvalený, temperamentní, uchovněný pes, který nám dělá jenom radost.

Po třech letech od pořízení Peta jsme začali přemýšlet o koupi parťačky k němu. Chtěli jsme štěně po Eře a Jackovi. Vše nám překvapivě krásně vycházelo, zamluvili jsme si fenku. Po dvou měsících od narození jsme si pro ní jeli, měli jsme velké výstavní ambice, dokonce jsme uvažovali o založení CHS. Ale všechno nemůže být vždy tak, jak bychom chtěli. Bohunka má předkus a je silná alergička. Všechny naše sny o výstavní kariéře zhasly, ale nelitujeme, máme doma černou, krásnou, žravou kouli, která nás miluje a my jí.

Sedmého prosince roku 2010 se narodila nová posila týmu, moje malá holčička Love Girl of Eilatan, kterou jsem dostala od rodičů k 18. narozeninám. Je to černá bouře, která neponechá chvíli v klidu Bohunku, se kterou vymýšlí vše možné i nemožné. Kdo a kdy k nám přibude dál? To se necháme překvapit. :) Díky psům jsme postavili rodinný dům, do kterého jsme se koncem listopadu 2009 nastěhovali.Cho

chovatelská stanice stafordšírských bulteriérů, Pepper Snug, Pet, Petánek, Pepan, Love Girl of Eilatan, Emilka, Emil, Boon Joy Ambassador Sun, Bohunka, Bohuna, Bonnie, Stafordšírský Bulteriér 

1

© Olga Fučíková webdesign&photography

info@staff-bull.com